Jmenuji se Jitka Jedličková, pro děti jsem teta Jitka.

Tak trochu chůvou jsem byla již od svých osmi let, kdy se mě a sestře narodili bratři, dvojčata. To pak byla každá ruka dobrá a tak jsem mamince, spolu se sestrou, pomáhala s péčí o ně. No a protože jsem se osvědčila, tak mě maminka ještě pověřila hlídáním dětí z ulice. Ve skutečnosti jsem chtěla učit tělocvik, ve kterém jsem vynikala, ale nebyla příznivá politická situace, psal se rok 1973 a tak jsem si o škole mohla nechat jenom zdát. Vystudovala jsem gymnázium a pak následovala nádstavba pedagogické školy obor mateříka. Takže místo vysoké školy mám tři maturity. Ještě jsem si k tomu vystudovala obor vychovatelství, které jsem uplatnila v Domě dětí a mládeže. Jak mi rostly vlastní děti, postupovala jsem v profesní kariéře z mateřinky na vychovatelství. Po revoluci jsem začala podnikat ve službách kosmetických a masérských. Ale děti jsem neopustila ani tehdy. Pořádala jsem letní tábory v přírodě bez elektřiny a jakýchkoliv civilizačních vymožeností. Byly to krásné zážitky. Vzpomínáme na ně nejen my dospělí, ale i děti, které na tábor jezdili a dnes jsou z nich už zasloužilí otcové a mámy. V zimě to byly hory s lyžováním, hrami a soutěžemi, pěkně celé rodiny. Legrace jsme zažili opravdu hodně, hlavně při poslední “kanadské noci. ”V současné době jsem v této dětské skupině spíš poradcem a technickou nápomocí. Líbí se mi kolektiv, který tu máme. Je to moc důležité pro adaptaci dětí co přicházejí z domova a vůbec netuší, co je čeká. Jsou na začátku života a to co se jim zapíše do prožitku, si ponesou celý život. Tak aby jejich začátek byl radostný. Zůstanu dokud budu potřeba a dokud mě to bude bavit. A taky nesmím zapomenout na svou fyzickou schránku. Přece jenom už nejsem nejmladší.